Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poďme na to inak ako obvykle a začnime pointou. Švédi TERRIBLE FEELINGS sa so svojím novým albumom „Shadows“ postavia na piedestál svetového punku. Viem, je to mierne veľkohubá proklamácia, avšak verte mi, že keď sa zoznámite s výnimočnou tvorbou týchto mladíkov, dáte mi za pravdu. TERRIBLE FEELINGS patria v ich domovine k „spoločenstvu“ kapiel, ktoré nezapadajú do príznačného disbeat/crust/grindového podhubia, ale prirodzene inklinujú k hudobnému eklekticizmu a sú vášnivo staromilské. Fundamentom ich produkcie je melodický punk-rock, ktorý letmo pripomína spevavých „domácich“ MASSHYSTERI, alebo už neexistujúcich dánskych „lídrov scény“ GORILLA ANGREB. TERRIBLE FEELINGS sú na rozdiel od menovaných vo svojom prejave omnoho rafinovanejší a ich cesta k očarujúcemu výslednému efektu je o dosť kľukatejšia.
Pôvab produkcie TERRIBLE FEELINGS tkvie v ľahkosti kríženia zdanlivo nesúrodých žánrov, ktoré dávajú možnosť vyniknúť špecifickému „retro soundu“ kapely. „Shadows“ dominuje zádumčivý hlas speváčky Manuely, ktorá sa nebojí chytľavých melódií a ktorá svojím espritom letmo pripomína divožienky á la Patti Smith, čo hudbe TERRIBLE FEELINGS dodáva ten správny drzý „riot“ výraz. Pre porovnanie s nedávno recenzovanými WHITE LUNG, TERRIBLE FEELINGS majú záľubu v kompozíciách komplikovanejšej štruktúry, vo svojom muzicírovaní nepôsobia tak jednostranne a nesnažia sa za každú cenu byť zbytočne živelní.
TERRIBLE FEELINGS v sebe nezaprú starý poctivý bujarý rokenrol, ale radšej sa utápajú v melancholických hĺbavých vodách, kde môžu demonštrovať svoj neuveriteľný cit pre harmónie. Na prvýkrát možno až mierne presladené power-popové melódie sa po krátkom čase vryjú do pamäte a vy na všetok ten pátos vôkol zľahka zabudnete. Gitarista svojou variabilnou hrou prispieva ku konečnému „artsy“ výrazu kapely a okrem ostrejších punk´n´rollových a garage-rockových riffov zvláda aj bezstarostný tanečný „surf-popík“ alebo progresívnejšie znejúce melódie, ktoré sú u (v podstate) punkovej kapely príjemným spestrením. Clivá nálada piesní len umocňuje pôžitok z ich posluchu a dotvára celkovú zvláštnu atmosféru, ktorou je „Shadows“ utkaný. Texty potom pochybnú šerú stránku len dotvárajú a zintenzívňujú.
TERRIBLE FEELINGS znejú (na tak mladučkú kapelu) veľmi sebaisto vo všetkom, čo na albume zakúsia, a svedčí im každá zo spomenutých hudobných polôh. Či už sú to archaicky znejúce, svižné punk-rockové šlágre, mnohokrát podporené klavírom (šialené duo „Lady Luck“ a „Next Round Is On You“), temnejšie „indie-zaklínadlá“ (hravá „Intruders“ alebo posmutnelé „Darkness Of Man“ a „Wicked Skull“), respektíve skladby koketujúce s new age a post-punkom (nádherná „ružovým synťákom“ podporená „Another Night“, rytmická bomba „Shadows Follow Me“ a romantická „Simultaneous Beats“), TERRIBLE FEELINGS vždy znejú ako partička vyzretých hudobníkov. K plnohodnotnému debutu „Shadows“ nemám žiadne výhrady. Mám už len očakávania a strhnutý bodík si ušetrím pre ďalší album.
1. Days To Come
2. Intruders
3. Lady Luck
4. Another Night
5. Darkness Of Man
6. Wicked Skull Pt. 1
7. Wicked Skull Pt. 2
8. Follow Me
9. Simultaneous Beats
10. Sleep As Deep As The Sea
11. Next Round´s On You
12. Rest In Peace
Diskografie
Shadows (2012) Blank Heads EP (2011) Impending Doom (2011) Tied Up (2011)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2012 Vydavatel: Sabotage Records Stopáž: 34:21
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.
Aj keď by sa mohlo zdať, že koncept báťuškovského pravoslávneho black metalu je v roku 2025 zúfalo vyčerpaný, PATRIARKH tu prinášajú viaceré svieže momenty pokukujúce po širšom publiku. Určite si to zaslúži viacero vypočutí.
Depresivní hudba na pomezí black a doom metalu je živnou půdou pro různé one man projekty. „Of Darkness and Solitude“ je již šestým albem jednoho rozháraného Američana. Má to svou kvalitu, agresi i pěkně ponurou atmosféru.
Otázkou pro Portugalce GAEREA je, zda jejich black metal má být vizí osobitě vzletné formy, nebo je to jen teatrální snaha o dramatičnost. Té je totiž na aktuální desce opravdu hodně. A čeho je moc, toho je příliš. Minulá deska se mi zamlouvala více.
Další technický death metal. Povedený debut skupiny, za kterou stojí hudebníci se zkušenostmi, třeba bývalý bubeník FALLUJAH. I díky klavírním partům hodně rozmanité a proměnlivé dílo startuje zajímavou tematickou trilogii. Budu sledovat.